Fotbalová kariéra Pavla Steinera začala v rodném Blížejově, vesnici vzdálené deset kilometrů od Domažlic. Zatímco v Blížejově a posléze i v Milavčích se po hřišti proháněl jako útočník, v dalším angažmá v Horšovském Týně ho v jeho 15 letech poprvé postavili do brány – a v ní už zůstal. O dva roky později vedly jeho kroky do divizních Přeštic, a zároveň také do Chebu, kde tento absolvent plzeňské dopravní průmyslovky začal pracovat jako strojvedoucí. Aby nemusel pendlovat mezi Blížejovem, Přešticemi a Chebem, domluvili mu zástupci přeštického klubu přeložení do Zdic, aby všechna jeho působiště ležela alespoň na jedné trase.

Po necelém roce, který jako strojvedoucí strávil ve Zdicích a jako fotbalista v Přešticích, došlo v jeho sportovní kariéře k zásadnímu zlomu – přeštický fotbalový tým porazil v Československém poháru Viktorku Žižkov, a následoval zápas na domácím hřišti se slavnou Duklou Praha. Dukla sice nakonec těsně vyhrála, ale mladého brankáře při obou zápasech sledoval legendární dukelský trenér Ivo Viktor. A po zápase ho pozval do Prahy na testy. Po týdnu v Praze mu oznámil, že ho do tehdy vojenského klubu bere.

Objevil se ovšem kuriózní zádrhel – když měl Pavel Steiner narukovat jako voják základní služby, ukázalo se, že má jako strojvedoucí modrou knížku. Jako jeden z mála občanů tehdejší socialistické republiky si tak na vojenské správě v Domažlicích zažádal o její zrušení, což vyvolalo údiv v širokém okolí. „Táta mi tehdy říkal, že pokud to v Dukle neklapne, pošlou mě vojáci za trest někam do Trebišova, aby se mi pomstili,“ směje se dnes té vzpomínce Pavel Steiner. Naštěstí to v Dukle klaplo. Paradoxně ale dostal modrou knížku po dalších 13 měsících zpět. Dukla totiž chtěla, aby s ní podepsal profesionální smlouvu, což jako voják základní služby nemohl. A tak díky konexím dukelských nejprve zamířil do vojenské nemocnice, a vzápětí opět na vojenskou správu, kde mu vystavili v pořadí už druhý průkaz o osvobození od vojenské služby.

V Dukle ho zastihla i sametová revoluce, která před ním otevřela úplně nové sportovní možnosti. Hned 4. ledna 1990 odjela Dukla na halový turnaj v západoněmeckém Bayreuthu. Za výhru tu Pavel Steiner inkasoval tehdy neuvěřitelných 450 marek. O tři dny později se tým letecky přesunul do Istanbulu, kde Dukla hrála mimo jiné s Ajaxem Amsterdam. „A tam jsem se poprvé potkal s Edwinem van der Sarem,“ vzpomíná Pavel Steiner. V Istanbulu také skončily všechny jeho západoněmecké marky, za které nakoupil rodině i sobě dárky.

Za Duklu Praha Pavel Steiner chytal až do roku 1992, kdy ve svých 23 letech odešel do Německa. Na půl roku zamířil do SSV Jahn Regensburg, po kterém následovala angažmá v SpVgg Unterhaching, a nakonec ve Stuttgarter Kickers. Ve Stuttgartu se mu ale z úspěchu zatočila hlava, a namísto přestupu do VfB Stuttgart, který o něj projevil zájem, následovala tvrdá životní lekce a návrat zpátky do Česka. „Tehdy jsem ten úspěch neustál v hlavě. Měl jsem pocit, že jsem mistr světa, a místo pokory jsem začal vymýšlet nesmysly.“ Přestup nevyšel a v Kickers se s ním rozloučili. Vrátil se domů a začal znovu.

Po roce se ale do Německa přece jen vrátil. Po kratších angažmá ve slovenském FC Petržalka 1898 a řeckém AO Kavala odešel do VfB Oldenburg. Další zajímavá nabídka přišla z čínského Kuang-čou, kde strávil dvě sezony. Po návratu z Číny hrál za ukrajinský FK Kryvbas Kryvyj Rih a izraelský Maccabi Kafr Kanna FC. „V Izraeli tenkrát zrovna vybuchovaly bomby. Po zápasech jsme se se spoluhráči jezdívali koupat do Haify k moři. A jednou v Haifě vybuchla restaurace asi třicet minut poté, co jsme z ní odešli. Bylo tam 14 mrtvých. To byl zlom. Máma mi brečela do telefonu, že to nevydrží, a tak jsem se s klubem dohodl na ukončení smlouvy a odletěl jsem domů.“

V Praze pak podepsal svou poslední profesionální smlouvu – zamířil do svého srdcového klubu FC Bohemians Praha, kam ho lákali trenéři Zdeněk Hruška, Karel Dobiáš a Antonín Panenka. Jeho kariéra už se ale pomalu blížila ke konci, a když si na zimním soustředění v 35 letech potřetí přetrhal vazy v koleni, skončila definitivně. V té době už se ale částečně pohyboval i ve světě byznysu. V Praze provozoval vlastní kavárnu a vypomáhal jako manažer v divizní Libuši. Právě v Libuši poprvé využil své kontakty posbírané během fotbalové kariéry. S katarským týmem Al Arabi SC, za který tehdy hráli slavní fotbalisté Stefan Effenberg a Gabriel Batistuta, domluvil, že přijede do Česka na třítýdenní soustředění. A tým Libuše si proti Al Arabi SC nakonec zahrál i přátelský zápas, na který přišlo v Libuši nevídaných 3000 lidí. 

Pavel Steiner během jednoho ze zájezdů legendární Amfory

Kromě toho ale Pavel Steiner částečně pracoval také ve firmě Bohemia Air, která patřila dalšímu známému z fotbalového světa, Hansi Spycherovi. Udělal si kvůli tomu dokonce i pilotní průkaz, kterým rozšířil svou sbírku řidičských oprávnění. A právě během práce pro Bohemia Air objevil svůj budoucí obor podnikání. Když totiž pro VIP klienty, kteří do Prahy létali soukromými letadly, zajišťoval dopravu z letiště, nedařilo se mu najít firmu nabízející služby v takové kvalitě, jakou si on i jeho zákazníci představovali. A tak si takovou firmu založil sám.

Tehdy ještě pod značkou Limousine Car Service koupil první limuzínu Audi A8, ke které brzy přibyl Mercedes třídy S a minivan Mercedes Viano. V prvním roce a půl fungování společnosti sám přijímal zakázky a rozděloval je mezi řidiče, a když zrovna nebyl žádný řidič volný, vůz i sám odřídil. Rok a půl pracoval 365 dní v roce 24 hodin denně. V roce 2006 ovšem slibně rozjetá firma spadla na dno poté, co ji zadlužil jeho obchodní partner. Aby ji mohl znovu vybudovat, prodal veškerý svůj majetek včetně prosperující kavárny. Nakonec se mu podařilo byznys znovu nastartovat, a poté, co společnost přežila i těžké období ekonomické krize, z ní vybudoval silného hráče na trhu s osobní dopravou.

Limousine Car Service zaměstnávala přes 100 řidičů a zajišťovala 8500 zakázek každý měsíc. Mezi klienty patřily společnosti jako DHL, IBM, PPF, InBev, 10 let zajišťovala exkluzivně dopravu po celé Evropě pro společnost ExxonMobil. Vozový park se postupně rozšířil i o autobusy, díky kterým mohla firma pro své klienty zajistit i přepravu většího počtu lidí, zaměřila se také na zájezdovou a incomingovou dopravu.

V roce 2014 přišel další zásadní zlom – Pavel Steiner uzavřel partnerství s německým dopravcem FlixBus, pro který začal zajišťovat mezinárodní autobusové linky. V prvních měsících šlo o spojení Praha-Mohuč a Praha-Düsseldorf, ke kterým brzy přibyly trasy Praha-Hamburk a Praha-Vídeň-Berlín. Autobusový i limuzínový byznys zastřešovala značka Umbrella. „Vznikla náhodou. Měl jsem tehdy víc firem, zajišťovali jsme třeba mytí aut nebo eventové služby, a klienti na mě tlačili, abych je schoval pod jednu společnost. Dlouho jsem neměl jméno, ale pak jsem během mistrovství Evropy ve fotbale ve Švýcarsku a Rakousku v roce 2008 hrál golf se sládkem plzeňského pivovaru Honzou Hlaváčkem. Začalo pršet, a on na mě houkl: Podej mi tu umbrellu. A v tu chvíli jsem měl jasno. Pod co jiného bych měl firmy schovat než pod deštník?“ směje se dnes Pavel Steiner.

Partnerství s FlixBusem se oběma stranám více než osvědčilo, a tak spolu v roce 2017 spustily i vnitrostátní linky – zelených autobusů Umbrella s logem FlixBusu jezdilo po Česku 33. Pavel Steiner se svým týmem také pro FlixBus připravil v Česku veškeré zázemí, včetně prodejních poboček v Praze a Brně. Aby se mohl soustředit na autobusový byznys, prodal na jaře 2016 Limousine Car Service. A spolupráce s FlixBusem pokračovala dál. „Už když jsme pro FlixBus budovali síť vnitrostátních linek, věděli jsme, že ji předáme českým dopravcům. Chtěli jsme se totiž soustředit na mezinárodní linky. Umbrella se tak z vnitrostátních linek po krátkém čase kompletně stáhla, a autobusy, které jsme na nich měli, jsme přesunuli na linky mezinárodní, především ve Skandinávii,“ vysvětluje.

FlixBus a Umbrella, spojení, které funguje

Dnes pražská Umbrella ve spolupráci s FlixBusem zajišťuje dopravu po celé Evropě. Ze svých poboček v Kodani, Hamburku, Berlíně a Mnichově koordinuje každý měsíc 5400 spojů, které propojují více než 500 destinací v 19 zemích Evropy. V příštích dvou letech navíc plánuje otevření dalších poboček, v Paříži a Amsterdamu. Umbrella je dnes jedním z nejdůležitějších partnerů FlixBusu v Evropě, v hodnocení kvality je v TOP 20 dopravců z celé sítě FlixBus. Kromě spolupráce s FlixBusem se ale věnuje i městské a příměstské dopravě (od roku 2019 provozuje městské a příměstské autobusy v Hamburku, letos a příští rok přibude Mnichov a Berlín), zájezdové a incomingové dopravě, zajišťování cestovních služeb na klíč a pronájmu lodí a jachet.

Ze společnosti Umbrella během let vyrostla firma, která v Česku a Německu zaměstnává více než 400 lidí. „Když jsem v roce 2014 podepisoval smlouvu s FlixBusem, připadal jsem si trochu jako Petr Janda, když zpívá tu písničku Já, já, já, jenom já. Ale ta doba, kdy jsem osobně řešil, že v autobusech nemáme třeba toaletní papír, je už naštěstí pryč,“ vzpomíná Pavel Steiner. „Za těch několik let se Umbrella neskutečně posunula. Dneska mám kolem sebe tým kvalitních lidí, kteří si dokázali osvojit moje principy a kteří umí táhnout za jeden provaz a společně fungovat. A já přímo hmatatelně cítím, jak firma přidala, jak jde kupředu. Je to, jako když přeřadíte, aniž byste si to vůbec uvědomovali.“

Pavel Steiner se dnes ve firmě zabývá strategií budoucího rozvoje, výběrem vozového parku, jednáními s finančními institucemi, leasingovými společnostmi a dodavateli autobusů. Na svých bedrech má také obchodní část a komunikaci s tím nejdůležitějším partnerem, FlixBusem. Ve volném čase se tak občas může vrátit i k fotbalu – jako brankář Amfory odehraje za rok 8 až 10 zápasů. „S Amforou je to spíše společenská událost než zápas. Ale na druhou stranu – sice se tam moc nesprintuje, ale zase jakmile se na hřišti objeví Petr Salava, Karel Dobiáš, Tonda Panenka, Přemysl Byčovský nebo Honza Berger, člověk musí být neustále ve střehu, co na něj vymyslí za kulišárnu,“ směje se. V létě pak rád zamíří k moři, kde relaxuje za kormidlem jachty Umbrella Victoria.

Foto: Umbrella Mobility/Greta Blumajerová a archiv Pavla Steinera